Zrcadlo

Nic nedokončíš. To je tvůj problém a možná i úděl. Nadšení nestačí, když nemáš sílu, odvahu a trpělivost. Bez těchto základních vlastností toho moc v životě nedokážeš. Promiň, že to říkám, ale je to tak. Smiř se s tím, nebo s tím něco udělej.

Vycházet všem vstříc není to samé, jako být úspěšný a oblíbený. Nechat sebou manipulovat nepřináší ani radost ani satisfakci. A přitom to děláš. Jsi holka pro všechno, nehledíš na to, co přijde správné tobě. Dají ti úkol a ty ho splníš, protože si myslíš, že se tím třeba něco změní  a oni pochopí, kdo jsi ve skutečnosti. Že jsi třeba schopná. To je všem jedno do té míry, kdy posloucháš pokyny a nemáš zbytečné řeči okolo.

Možná se jednou odhodláš něco udělat. A možná v tom budeš úspěšná. Nějaký svůj sen dovedeš do zdárného konce. 

A co čekáš? 

Obdiv? 

Uznání? 

Proč si myslíš, že ti samí lidé, kteří tě v životě nepodpořili  viděli v tobě akorát otroka, si tě začnou vážit? Neustále se zajímáš akorát o ně, co si o tobě myslí, co asi říkají.... ale o nich to přeci vůbec není. Podívej se za sebe. Koho jsi tam nechala, když ses snažila zavděčit lidem, kteří si to nezaslouží. Je tam zástup lidí, co ti celou tu dobu věřili, a i když si dělala blbosti, viděli v tom smysl. Jenže ty jsi  je zazdila. Úspěch si slavila s těma falešníkama místo s lidmi, kteří na tebe jsou pyšní.
A proto jsi zase dole.
Nedokázala jsi rozlišit, kdo je přítel a kdo ne.
Poučila si se z toho?