Znáte ten pocit, kdy jste na vrcholu své existence, celý Svět vám leží u nohou. V ten moment není žádná výzva dost velká, nic není nemožné. Usmíváte se a okolí se usmívá na vás. Je to božííí. Když jdete do obchodu a něco si vyzkoušíte, perfektně vám to padne. Jdete večer na bar a nabídky na drink se jen hrnou. Co na tom záleží, že vaše oblíbené tričko je ve špinavém prádle a museli jste si vzít nějaké obyčejné. Je to fuk, protože v ten moment záříte.
A co škola a práce? Perfektní. Prostě pecka. Žádná výzva není dostatečně velká, všechno se dá překonat, kolegové a spolužáci pomůžou, protože je přitahuje vaše veselá aura. Pracujete na projektu a celý tým se baví vašimi nejapnými vtípky na šéfa a nakonec i sám šéf směje, protože jste božííí.
V rodině je všechno v pohodě. Nějaké neshody se najdou vždycky, ale co na tom, stejně je milujeme.
Rande a schůzky nám vychází, jsme sexy a víme to o sobě. Umíme toho druhého dostat na kolena a to nás baví. Život nás baví.
A pak najednou, z ničeho nic, pád. Nechápete nic. Všude okolo šeď, nejde vstát, nejde fungovat, nejde se usmívat. Přichází to pomalu,jako když se v létě probudíte brzy ráno, vyjdete do ven, procházíte se orosenou trávou a okolo kotníku se začne plazit letní mlha. Přesně tak přichází i tma.
Okolo kotníku se začnou omotávat provazy, stoupají výš a výš, a když se začnou stahovat okolo krku, je už pozdě bojovat. V krku máte knedlík, nechali jste to zajít moc daleko a teď už zbývá poddat se tomu.
Svět okolo se nezměnil. Pořád vychází slunce, pořád jsou zde úkoly, které musí být splněné, oblečení, které musí být vyprané, lidé, kteří vyžadují vaší pozornost. A nevidí ty pouta, která vás svazují a nedovolí fungovat. Naopak. Začnou na vás více tlačit, protože si myslí, že tím ve vás znovu vyvolají tu energii. Ale kam se poděla? Kam?
Jsou zde přátelé a blízcí, kteří o tom, jak se cítíte něco vědí, jsou informovaní, svěřili jste se jim. Myslí si, že věty typu: "To přejde, neboj." vám pomůžou. A přitom vás akorát naserou.
Abych se dostala k jádru pudla, o čem, že tento článek je. O čem je celý blog, do kterého jsem se pustila a jsem popravdě sama zvědavá, jak dlouho mi to vydrží. Na internetu už je dost blogů, kde blondýny mají roli kosmetických poradkyň, módní policie a jsemnejlepšínasvěte bárbín. Není to ani blog chlupaté, zapšklé holky, co si honí ego nad tím, že její blog bude mít větší intelektuální hodnotu. To ani nebude. Bude to blog plný plytkého humoru, trapných historek, co napsal sám život (ano, jsem královna trapasů), někdy si budu stěžovat, někdy budu opěvovat krásu každodenní rutiny. Zrovna v téhle fázi si připadám jak kus hovna (cenzura? Ale proč přátelé, život není krásný) a potřebovala jsem se vypsat a sama sobě si přečíst, jak se vlastně cítím. Je mi jasné, že za týden se budu tomuhle sebelítostivému braku smát, ale teď mi to vyhovuje.
Vítejte na blogu o světě jaký je, plný sexu, drog a rokenrolu!
Žádné komentáře:
Okomentovat