Neozývá se. Když se neozýval prvních pět dnů, říkala jsem si, že i kdyby napsal neodpovím mu hned, protože jsem uražená a nesmí si přece myslet, že nedělám nic jiného, než že každých pět minut kontroluji mobil. Což není tak plně pravda. Jsem schopna ho kontrolovat i každou minutu.
Neozývá se. Už je to více než týden. Samozřejmě, že jsem strašně nenápadně vyzvídala u jeho kamarádů, jestli náhodou někdo neví, kde je. Náhodou neví. Byl viděn jednou v hospodě a jednou ve městě. Ale proč mi sakra nenapsal? Dva měsíce jsme byli nepřetržitě v kontaktu, telefony, smsky, nenápadná setkání,... a najedou nic. O to víc mě sere můj chytrý telefon, který mi kdykoli rád připomene, že posledních pět sms na jeho číslo jsem posílala já a bez odezvy.
To máte tak, někoho potkáte, padnete si do voka, a ten druhý po vás začne pálit. Každý den zprávy, dotazy, kdy a jak a proč jsem. Z náklonnosti se stane závislost z jeho strany a ignorace z té vaší. Nenávidím to, přeruším kontakt, na ulici dělám, že toho druhého nevidím. Nebo po něm začnu pálit já a on mě začne ignorovat. Párkrát se i stalo, že to bylo oboustranné, určitý druh zamilovanosti, bylo to super, bylo to skvělý, ale pak mě to stejně přestalo bavit a chtěla jsem něco víc (následovalo zjištění, že vlastně asi nic víc není). Určitou shodou náhod jsem měla to štěstí, že když jsem si někoho vyhlídla, ukecala jsem ho a na nějakou dobu nám to vycházelo. Ale teď sakra, teď mi to nevychází.
Věřím, že je to daný tím, že mě čeká něco lepšího. Nebo jen potřebuje čas aby si uvědomil, jak moc mě miluje a ozve se. Protože už jsou to skoro dva týdny, co se neozval, a já stejně každý den čekám na zapípání telefonu, abych mohla ignorovat jeho smsku. Je to divný, být na druhé straně břehu. A vůbec...chci jeho, nebo jen potřebuju utěšit své ego, že on chce mě, a já nechci jeho? Znám sebe, vím moc dobře, že tu jde jenom o to ego. Jenom o pocit, že mám zas nad někým navrch.
Neozývá se. Už je to více než týden. Samozřejmě, že jsem strašně nenápadně vyzvídala u jeho kamarádů, jestli náhodou někdo neví, kde je. Náhodou neví. Byl viděn jednou v hospodě a jednou ve městě. Ale proč mi sakra nenapsal? Dva měsíce jsme byli nepřetržitě v kontaktu, telefony, smsky, nenápadná setkání,... a najedou nic. O to víc mě sere můj chytrý telefon, který mi kdykoli rád připomene, že posledních pět sms na jeho číslo jsem posílala já a bez odezvy.
To máte tak, někoho potkáte, padnete si do voka, a ten druhý po vás začne pálit. Každý den zprávy, dotazy, kdy a jak a proč jsem. Z náklonnosti se stane závislost z jeho strany a ignorace z té vaší. Nenávidím to, přeruším kontakt, na ulici dělám, že toho druhého nevidím. Nebo po něm začnu pálit já a on mě začne ignorovat. Párkrát se i stalo, že to bylo oboustranné, určitý druh zamilovanosti, bylo to super, bylo to skvělý, ale pak mě to stejně přestalo bavit a chtěla jsem něco víc (následovalo zjištění, že vlastně asi nic víc není). Určitou shodou náhod jsem měla to štěstí, že když jsem si někoho vyhlídla, ukecala jsem ho a na nějakou dobu nám to vycházelo. Ale teď sakra, teď mi to nevychází.
Věřím, že je to daný tím, že mě čeká něco lepšího. Nebo jen potřebuje čas aby si uvědomil, jak moc mě miluje a ozve se. Protože už jsou to skoro dva týdny, co se neozval, a já stejně každý den čekám na zapípání telefonu, abych mohla ignorovat jeho smsku. Je to divný, být na druhé straně břehu. A vůbec...chci jeho, nebo jen potřebuju utěšit své ego, že on chce mě, a já nechci jeho? Znám sebe, vím moc dobře, že tu jde jenom o to ego. Jenom o pocit, že mám zas nad někým navrch.
Žádné komentáře:
Okomentovat