Minulý týden jsem četla zajímavý citát: "Dveře jsou otevřené. Můžeš kdykoliv vejít a kdykoliv odejít. Ale nestůj v nich, protože tím bráníš nově příchozím."
Sama sobě jsem dokázala, jak moc pravdy na tom je. Navíc by to mělo zahrnovat, že jsou případy, kdy my sami si tu osobu postavíme do svých dveří a zuby nehty ji držíme a nenecháme odejít, i když víme, že čas, kdy měla vejít už vypršel. Jsme smíření, ale zároveň ne natolik, abychom uvolnili vstup.
Ke mě se dostavilo prozření včera. Ten jouda se u mých "dveří" držel už pár měsíců a já jsem tak zaslepeně věřila, že z toho něco bude. Proč mi nic nedošlo? Bylo zřejmé hned od začátku, že on sám si ve svých dveřích drží bývalou přítelkyni a nedokáže ji nechat jít.
Když se nad tím zamyslím, kolikero dveří je asi takhle zateraseno osobamy, které nejsme schopni nechat jít?
Kolik dveří blokujeme my někomu jinému? Já vím minimálně o jedněch, kde stojím. Z pohodlnosti. Líbí se mi jistota, že mám kam jít, a že ten člověk mě bude milovat, když se jednou rozhodnu, ať to bude kdykoliv. Je to alibismus a je to hnusný, štve mě když to někdo dělá mě, že na mě spoléhá, že mě má jistou. A přitom dělám to samé.
Včera jsem joudu nechala nadobro jít a světě div se, za ním už stála fronta lidí, které jsem zanedbávala a nevšimla si, jak moc fajn to s nimi je.
Místo toho, abych se bavila, snažila jsem se pořád vytvářet náhodné setkání s joudou.Místo toho, abych se učila, chodila jsem stokrát denně kouřit ven, abych mohla koukat do jeho okna a on mě třeba uvidí a pozdraví (zjistila jsem, že vůbec neví, že od sebe bydlíme asi dvacet metrů). Slíbil mi výlety, ale když jsem chtěla detaily, zmizel. Zval mě k sobě, ale to, že chtěl abych zůstala přes noc mi napsal smskou, až když jsem odešla.
Cítí to ten, kterému stojím ve dveřích stejně? Zlobí se na mě, ale pořád doufá?
Když jsem se odpoutala od joudy, byl to super pocit. Snažila jsem se tedy dát najevo i tomu druhému, ať on nechá jít mě, že to nemá budoucnost.
Ale povedlo se?
Povedlo se to vůbec někomu, nebo každý ve svém životě máme osobu, kvůli které jsme schopni zabouchnout dveře před ostatními?
